Nový rodný list a maturita

16. listopadu 2016 v 15:58 | Dominik |  Zážitky
Dnes mi konečně (!) přišel rodný list... už jsem se opravdu začínal vztekat, že jim to tak trvá, přeci jen to trvalo přes měsíc a půl. Ale dorazil.
To znamená, že moje další kroky budou na školní sekretariát, jelikož příští týden odevdzáváme přihlášky na maturitu, tak abych tam mohl mít už nové údaje, a celkově už mohl tuhle kapitolu ukončit. No a pak zbývá občanka, řidičák a ostatní blbosti.. u kartičky pojištěnce se mi líbí to, že oni mi už dnes poslali dopis na moje nové jméno, a jen mám předložit doklad o změně rodného čísla, aby mi mohli poslat novou kartičku. Takhle kdyby šlo všechno, byl by svět o tolik jednodušší.
Jinak co nového.. celkem nic moc. Za chvíli máme maturitní ples, z čehož mi není ani veselo, ani smutno. Naše třída je na takové věci fakt na nic. Z 16 lidí ten maturák zařizujeme 3, ostatním je to fakt u zadku. Takže práce jak na kostele, nevím co dřív, navíc nespolupracujou takže je to fakt "sranda". V sobotu jsem byl na maturáku spolužačce ze základky, den po tom našem je další maturák na který jdu, takže 2 dny nonstop :-D Kvádro už mám asi 3 týdny, a musím říct, že se těším až v něm půjdu mezi lidi. Tak dlouho jsem za to bojoval, a konečně jsem v cíli.
Také jsme v úterý dostali maturitní otázky, (celkem teda 70 otázek ze 3 okruhů), a je to záhul teda. Jen následující 2 měsíce je budu vypracovávat (mohli bychom si ve třídě ty otázky rozdělit, ale jak jsem psal, naše třída je na h*vno).
Upřímně se těším, až z té školy vypadnu. Neměl jsem štěstí na kolektiv na základce, bohužel ani na střední.
Co se týče přijímaček na vysokou, nemám v plánu jít hned po maturitě. Sice kvůli alimetům přerušit školu nemůžu (to bych tátovi přeci neudělal :-D ), takže studovat budu muset, ale vysokou hned ne. Navíc, odmaturuju až v září tak bych se o měsíc ochudil :-D Možná bych se na rok mohl zahřát na jazykovce, vyšší odborné nebo další střední.. Další otázka je co studovat dál... to bohužel netuším.

Jinak co se týče takového "vedlejšího efektu" operace, tak i teď, něco málo přes 2,2 měsíce, mám stále umrtvené břicho. Jako, podbřišek na dotek vůbec necítím, když trochu zatlačím tak ano, jakobych tam měl modřinu, ale jinak absolutně vůbec. Ptal jsem se kluků, a někteří to měli taky, a jeden prý dokonce až rok (což si nedokážu představit). Jako dobrý, beru to, stát se to může, ale nikdo mě na to neupozornil, a pak nemá člověk panikařit, co se děje.
Jizvy se ani nehojí, na jizvy dost trpím, takže ty budou viditelné dlouho, ale mě to nevadí. Jsou to válečné jizvy. Ty jsou v pořádku.
 

Operace spodku - nová identita

29. září 2016 v 19:44 | Dominik |  Doktoři
Mám to za sebou... před 15 dny jsem ležel v nemocnici a teď už jsem skoro fit. Člověk by neřekl že to utíká tak rychle.
Jo vím, psal jsem, že už na blog přispívat (moc) nebudu, ale tohle je něco, co by mohlo pomoci, protože, jak jsem zjistil, v tomhle jsem průkopník :P (v ČB nemocnici jsem byl první s tímhle problémem)
Než jsem do toho šel, myslel jsem, že je to jedna z těch "lehčích" operací, no, rozhodně jsem netušil, že to bude až tak hrozný.
Začnu od začátku.
Byl jsem na spodku v Českých Budějovicích, páč do Prahy se mě něchtělo, neměl bych odvoz domů a nechtěl jsem platit za nadstandart (což bylo nakonec dobře, byl jsem v nemocnici 9 dní, a kdybych platil těch 900 na den, tak bych tam nechal cca 8100... a to je sakra dost).
No.
Zapátral jsem abych napsal přesný datumy :D
20. června jsem byl i s mámou v Českobudějovické nemocnici, protože tam měl primář nějak dny pro veřejnost, a šli jsme se zeptat, jestli by mi tuhle operaci udělali a info k tomu.
Šel jsem s mámou, jelikož samotnýho by mě tam nedostali ani v přestrojení.
A primář byl značně rozhozen, ale strašně ochotnej. Řekl, že není problém, operaci udělají, a dokážou zařídit !samostatný pokoj! tudíž jsem v nemocnici nenechal ani korunu. No nechal jsem tam 12Kč za kafe.
Dostal jsem žádanku na vyšetření, souhlas s anestezií a papír, kde mi rozepsali jak přesně můj pobyt bude vypadat. Bylo to napsaný vše v ženským rodě, ale to se dalo čekat. Ani bych nečekal, že by tam měli verzi pro muže.
Na gyndu jsem předtím nemusel, ani mě nevyšetřoval, to se vše řešilo až při příjmu.
13.září jsem měl příjem, mezi 8-9 ráno. Napřed bylo potřeba dojít na anesteziologické oddělení, což je hned budova vedle vchodu do nemocnice (ulice L.B.Schneidera), kde se mnou sepsala zprávu anestezioložka, se kterou jsem se pak pozdravil na sále. S tou zprávou a ostatníma papírama jsem šel na gynekologicko-porodnické oddělení, kde jsem čekal asi 3 hodiny, možná déle, mezi ostatníma ženskýma, takže to bylo strašně příjemné. Vzal jsem sebou tetu, takže jsem to trochu házel na to, že jsem tam jako její doprovod. Vůbec nebylo divný, že chodím do těch ordinací já.
Paní na recepci strašně hodná, nekřičela na mě nic přes čekárnu, protože chápala, že to pro mě není příjemný, i doktoři na mě nekřičeli ale vše mi šli až ke mě říct. přehazovali si mě tam sice z ordinace do ordinace, ale dalo se to. Klasický gynekologický vyšetření mi nedělali, jen přes zadek (ten den 3x, takže "jupí"), a ultrazvuk.
No po tom trápení mě odvedla sestřička na pokoj, který jsem měl uplně na konci oddělení, v temné uličce, hezky pro sebe, samostatná koupelna, televize, lednička.. luxus. Teta tam se mnou chvíli čekala, pak jsem jí vyhnal, protože by tam čekala zbytečně. Cca za 2 další hodiny přišla doktorka s papírem, jak přesně probíhá ta operace, měl jsem to podepsat a přinést.
Sestřičky na oddělení, i pak na JIP strašně strašně hodný, profesionální, necítil jsem se tam jako cizinec. Dali mi oběd a pak už jsem nic nesměl. Večer asi v 7 mě čekal klystýr, ale myslel jsem že je to horší. Na internetu jsem se dočetl, že se to má držet tak 15 minut, ale kdo sakra má tak silnou vůli, mě to hnalo už po 5 minutách.
Bylo mi řečeno, že na operaci půjdu odpoledne, takže jsem na jednu stranu rád, že mám čas se připravit, na druhou stranu blbý, že jsem musel vydržet hlady. Nakonec pro mě přišli asi před 12.
Operoval mě syn mého lékaře :D Takže si myslím, že ho trochu popostrčil aby mě vzal.
No poprvé jsem se vzbudil možná ve 4 (?) ale jako při první operaci, i teď mě museli vést znovu, protože jak jsem se později dozvěděl, praskla mi tepna a 2 cévy.
Když jsem byl odevzdat asi 2 dny zpátky propouštěcí papíry mýmu doktorovi, tak mi říkal, že mu syn říkal, že se mu to stalo poprvé (to je strašně češtinářská věta), a nejspíš mě požene na nějaké vyšetření, protože to není normální. Ale to jsem odbočil.
Takže mám to břicho udělaný laparoskopicky, i laparotomicky :D to kdybych si nemohl vybrat. Bolelo to jako kráva, dýchání mě bolelo, nešlo to, absolutně hrozný. 2 dny v kuse jsem zvracel, třetí den mi vyběhla horečka a zvracel jsem zase.. no znovu bych do toho nešel. Pak to bylo lepší. Umývali mě v posteli, když jsem se rozchodil tak mě doprovázeli do sprchy. Nejaký stud šel stranou, protože toho pro mě dělali hodně. A muselo to být. Cévku mi vyndali asi 4 den po. No hrůza, ale personál mi to opravdu ulehčoval. Pěkný mladý sestřičky tam mají :P
Cca ten 3 den se mi začali probouzet střeva (ve 2 v noci si vzpomněli, že mi musí otravovat život) tak to bylo strašně fajn no.. Ráno a večer mi dávali antibiotika a ráno na ředění krve. Na bolest mi píchali injekce do břicha, nebylo to hrozný.
Postupně dávali lepší a lepší jídlo, ale mě jídlo v nemocnici nikdy nevadilo. Bylo to tam fajn. Telka na pokoji... luxus opět.
19. září mě přesunuli opět na normální pokoj, kde jsem byl do 21. a pak mě sanitka vezla domů.
Když budete chtít sanitku, neříkejte si o ní na JIPce, tam odtud nepropouští, tam je jim to jedno. Sestřička mi řekla, že ne, a když jsem se ptal na normál pokoji, tak řekli že ano. A musíte trvat na tom, že NEMÁTE odvoz domů.
Co se týče vycházení z pokoje, v něděli mě navštívila máma, tak jsme chodili po oddělení, v pondělí teta a sestřenice, a to jsem už vyšel i ven do obchodu. Naproti vchodu je MADETKA. Hezký obchůdek.
Musíte hlavně chodit, i kdyby jen po pokoji, ale střeva se musí hýbat aby šlo vše jak má.
Člověk přijde na systém, jak chodit po chodbě. Ráno cca 7-8h snídaně, tudíž chodba plná ženských, potom to šlo. 11-12 oběd takže zase plno. Od 14-17 je doba návštěv, takže taky nebezpečné území za dveřma pokoje. 17-18 večeře a pak zase klidová zóna. To se vychytá všechno.
Jo, a kontroly po operaci, radši se zeptat primáře, mě řekl, že si to ohlídají, a ve finále jdu právě k tomu, co mě operoval (má ambulanci u nás ve městě), protože primář se nevyjádřil. To je sporný no..
No, toť moje zážitky. Píšu to pro Vás, ale i kdybych si za rok třeba chtěl připomenout tuhle "úžasnou" zkušenost, tak si to přečtu.
Dneska jsem byl na matrice, Hanka už mi poslala "potvrzení o ukončení léčby pro změnu pohlaví", ale matrikářka má volno, takže jdu zítra znovu. A pak už bude fajn.
Dneska jsem si také vzpomněl, že mi v nemocnici uplynulo jedno významné výročí. 15.září jsem byl rok a půl na hormonech.
Jinak jsem se koukal na datum, léčbu jsem zahájil 1.10.2014, a ukončil 26.9.2016. O 5 dní později a byli by to přesně 2 roky. Šílenost.


EDIT: Tímto článkem nechci nikoho vystrašit, že by do toho neměl jít. Tohle je pouze moje vnímání situace, každý to má jinak, spousta kluků neměli komplikace a byli úplně v pohodě. Jen nejsem zastánce přístupu "všechno bude dobré, nic se nemůže stát, ty budeš ta vyjímka...", to u mě neexistuje takové věty. Vždy je riziko, ale musí se to podstoupit, a není to nic, co by se nedalo vydržet... jste chlapy sakra!!

Co nového + konec problému

24. června 2016 v 16:43 | Dominik |  Zážitky
Dlouho...hodně dlouho jsem nic nevydal, zkrátka proto, že už mě to moc nebaví a taky už není o čem psát. Shrnu co se od posledního článku (září) až do dneška (červen) stalo.
Po tom posledním článku se nic moc nedělo, coming out vyřešený, operace vyřešená, hormony a Hanka taky..
4. ledna 2016 jsem měl operaci vršku, v pražském Motole. Vše šlo fajn, nástup den předem, ráno operace, šel jsem na operaci 2x, kvůli hematomu, ale nevadilo mi to. Musím říct, že ten týden v nemocnici byl skvělej. Odpočinul jsem si od tolika věcí, nemusel nic řešit a jen odpočíval. Personál dělal můj pobyt ještě lepším, musím říct, přístup naprostá pecka. Starali se, dalo se s nima povídat, k tomu Mudr. Fajtová je neskutečná kočka!! A strašně moc hodná. Operace byla v pondělí, pustili mě v pátek, ale to jen proto, že odvoz jsem měl volnej jen v pátek :P
Chodil jsem na kontroly, vše šlo v pohodě. Byl jsem tam pak už jen 3x, na tu poslední 3 měsíce od operace jsem nešel, vše bylo v pohodě, a neměl jsem čas ani chuť jet do Prahy.
25. ledna jsem byl na pracovním pohovoru, pak se připravoval na zkoušky na průvodčího, které jsem 21.dubna úspěšně složil, a od poloviny května vlastně pracuju, tudíž není na nic čas, ale peníze jsou to krásný, to si zase nestěžuju :D :D
19. února jsem byl na maturitním plese, a byl to takový můj první okamžik, kdy jsem do společnosti vyrazil v kvádru. Musím říct, parádní pocit, a i pár učitelů mi řeklo, že mi to sedne :D No co víc říct, ožral jsem se jak prase takže mě museli dotáhnout domů (tenhle rok už 2x a to byl teprve únor), a v tý opilosti jsem tam nabaloval jednu spolužačku o rok níž, a jako co mi ostatní říkali, nevadilo jí to, i jsme se pak pár týdnů víc bavili..
Pak zase dlouho nic, teď 8. června jsem byl na komisi, a bylo to úplně na pohodu, lidi tam byli skvělý, zasmáli jsme se, bylo to tak na 10 minut (to se mi fakt vyplatilo jezdit do Prahy) a konec. Rozhodnutí mi přišlo do týdne.
13. června jsem byl i s mámou na Gynekologické klinice v Českobudějovické nemocnici, abychom se zeptali, jestli by mi tam udělali tu operaci spodku. Šel jsem s mámou, jednak protože samotnýho by mě tam nikdo nedostal, a druhak aby to nebylo tak divný. Byl tam primář, protože měl nějaký dny pro veřejnost, a prý v pohodě, takže jsem dostal termín na 13. září.
16. června jsem nějakým zázrakem dodělal řidičák (na druhý pokus ale dobrý :D ), takže taky supr.
Co se týče nějakých změn u mé osoby, hlas už asi jinej nebude, čekal jsem od toho víc, není nic moc hlubokej, když jsem nervozní nebo tak, tak je vysokej takže i já sám sobě někdy zním jak holka s hlubším hlasem... Navíc mám hlas strašně utlumenej takže i když jsem předtím dokázal mluvit nahlas, nebo křičet, můj hlas teď mi to nedovolí.
Vousy už rostou, docela rychle, holím to každé cca 2 týdny, a i to je moc. Na krku a bradě mi to roste rychle, ale nějak k tomu nestíhá dorůstat zbytek. Takže to vždy vezmu strojkem a nechám tam pár milimetrů, páč kdybych to oholil dohladka, vypadám divně :D :D
Potím se jak prase, energie mám na rozdávání, stal se ze mě dost flegmatik, ale na druhou stranu jsem dostal dost odvahy a mám pár nových kámošů z práce. Co se jizev týče, vidět jsou a dlouho ještě budou, ale nějak mě to nežere, normálně se v práci převlékám před ostatníma, a prostě říkám že jsem hodně zhubl. Což je i trochu pravda, ale nevytahuju se (ale jo vytahuju) :D Psychicky jsem na tom fajn, sice mám černý chvilky a docela často, ale nijak mě to neomezuje. Takový už prostě jsem. Co se týče vztahů, něco málo jsem měl rozjetý právě na tom maturáku, ale beztak zjišťuju, že já bych na vztah nebyl, nebavilo by mě to :D Zůstanu jako stará osamělá ženská s kočkama :D (spíš psama)
Jinak, v práci to o mě nikdo neví. Neříkal jsem jim to, není důvod. Tohle bohužel je "problém", který spíš uškodí, než pomůže. Navíc, i když mám neutrální jméno, tak v práci jsem úředně vedený tím konečným který chci mít, jak je vidět, nikdo to neřeší, že prakticky nikdo takový neexistuje (zatím). Je vidět, jaký je v tom systém. Spíš bordel než systém.
Svalovina se pomalu dostavuje, posiluju, cvičím, chodím na crossfit a chci začít chodit na tenis.
Plánů mám hodně, chci toho spoustu udělat, mám 16 let zpoždění úplně se vším. Mám v plánu (další) tetování, odjet na zkušenou do zahraničí, naučit se španělsky, vystudovat vysokou a živit se tím, co mě baví. Podívat se do Brna kde jsem nikdy nebyl, pořídit si auto, odstěhovat se, konečně začít číst maturitní četbu (to bych fakt měl :D :D ), pořídit si psa, naučit se na skateboardu..
Zkrátka teď nevím, kam dřív skočit, do toho práce která zabírá pomalu 15 hodin denně 6 dní v týdnu, doháním učivo jak se dá, páč jdu do maturitního ročníku a nic neumím, připravuju se na vejšku, kterou chci tak rok po maturitě skusit.
Ale nestěžuju si, mám tak nějak vše, za co jsem bojoval, a bitvu za chvíli vyhraju. Po druhé operaci mě jich ještě určitě pár čeká, ale do toho daleko. Už teď můžu říct, že jsem u konce.

Samozřejmě email nebo cokoliv stále funkční, kdyby někdo se chtěl cokoliv zeptat, od toho jsem tady. Přeci jen, prošel jsem tím taky :D :D

Kam dál

Reklama